Hřeben Rigi najdete v centrální části Švýcarska nedaleko historického města Luzern. V zemi čtyřtisícovek se zvučnými jmény jako Eiger nebo Matterhorn, může se svou výškou vypadat jako naprosto bezvýznamný vrchol. Opak je ale pravdou – kromě nádherných výhledů na jezera Zugersee, Vierwaldstättersee (nebo také Lucernské jezero) a Lauerzersee, nad kterými se tyčí, se může Rigi pochlubit také jedním významným prvenstvím. V roce 1863 si inženýr Niklaus Riggenbach nechal patentovat svůj vynález ozubnicové parní lokomotivy a ozubnicové trati, speciálně upravené pro překonání velkého sklonu. A právě Rigi se stal prvním místem v Evropě, kde byl tento nový vynález vyzkoušen v praxi. A právě kvůli zubačce jsme sem vyrazili i my, abychom potěšili nejmaldšího člena naší rodiny.
Možností, jak na Rigi vyrazit je samozřejmě více – zubačkou můžete vyrazit např. z obce Vitznau nebo Goldau, případně i cestu nakombinovat s lanovkou. My jsme si jako výchozí bod zvolili právě obec Goldau. Auto jsme nechali na placeném parkovišti přímo u zastávky „Kräbel“, ke které musíte vyjet po úzké klikaté silnici. Co se týče jízdního řádu, první vláček vyjíždí kolem 8. hodiny ráno přímo z Goldau, dále jezdí nahoru každou hodinu (viz. https://www.rigi.ch/informieren/fahrplaene), a fungovat by měl celoročně. Lístek si potom pohodlně koupíte v automatu u zastávky, nebo přímo ve vlaku. Během asi 40 minutové jízdy do konečné stanice Rigi-Kulm (1 789m) si užijete nádherné výhledy na okolní hory, vodopády a zelené louky. My jsme vyráželi koncem dubna, takže jsme měli výhledy ještě se sněhem.
Při výstupu z vláčku na konečné zastávce jsme si rozhodně nepřipadali jako na vrcholu nějaké hory – najdete zde několik restaurací, a dokonce i hotel s vyhlídkovou plošinou. K vrcholovému vysílači je to potom asi 5 minut do krátkého kopce.
My jsme se na turisty okupovaném vrcholku raději moc dlouho nezdržovali, a pokračovali jsme raději pomalu zpět. Nechtěli jsme túru pojmout jen jako jízdu vláčkem tam a zpět, takže jsme udělali kompromis, a dolů jsme se rozhodli sejít pěšky. A i když cesta trvá téměř tři hodiny, rozhodně jsme nelitovali.
Z vrcholu jsme sestupovali po asfaltové cestě, nejprve do stanice Rigi-Staffel (1 550m), která je vlastně spojnicí s dráhou vedoucí právě z obce Vitznau. A protože se jedná o křižovatku s větší koncentrací turistů, i zde samozřejmě najdete hotel, restaurace, dětské hřiště, a dokonce i velký stan sloužící pro nejrůznější akce či koncerty. Zde jsme v sestupu pokračovali po cyklostezce asi 1,5 kilometru až k odbočce na pěšinu vedoucí kolem několika chatek. Odtud už nás čekaly jen příjemné 3 kilometry přes zelené louky a s nádhernými výhledy na zasněžené vrcholy a jezero Zug třpytící se v dálce. Na trase jsme potkali několik chat, které byly bohužel v době naší návštěvy zavřené, ale v letní sezóně poslouží jako skvělá občerstvovací místa.
Poslední tři kilometry už jsme měli před sebou jen trochu nezáživnou cestu lesem bez výhledů. Pozitivní ale je, že i zde, a dokonce i mimo hlavní sezónu, je možnost zastávky na dobré jídlo a pití v chatě Dächli (948m).
Pokud bych měla shrnout celkové dojmy s výletu, rozhodně můžu návštěvu Rigi jedině doporučit. Ideální volbou byla právě kombinace cesty vlakem a pěší túry, takže jsme byli spokojení celá rodina. Možností na sestupové trasy je samozřejmě několik, my jsme ale volili nejbezpečnější variantu udržovaných cest vzhledem k množství sněhu ve vrcholových partiích. Trasa, kterou jsme absolvovali, a která je popsaná v článku, je dlouhá necelých 9 kilometrů, sestoupáte asi 1 170 výškových metrů, a dle rozcestníku by vám měla zabrat tři hodiny. My jsme ji i s krosničkou stihli za 2 hodiny a 45 minut.
