Schwarzwald, nebo také „Černý les“, je pohoří ležící na jihozápadě Německa ve spolkové zemi Baden-Württemberg, nedaleko hranic s Francií a Švýcarskem. V krásné přírodě této oblasti pramení řeka Dunaj, a zrodila se zde například i proslulá sušená šunka. Nám se poštěstilo strávit týden v maličké obci Breitnau, vzdálené asi 30 kilometrů od města Freiburg im Breisgau, které leží nedaleko francouzských hranic, a jehož historické centrum určitě stojí za návštěvu.

Sepsala jsem tedy několik tipů ny výlety právě v okolí Breitnau, které je možné absolvovat jak s malými dětmi, tak i se psím parťákem.

1. Výstup na nejvyšší vrchol Feldberg

Hora Feldberg (1 493m) se pyšní titulem nejvyššího vrcholu pohoří Schwarzwald. Zajímavostí také je, že je zároveň i nejvyšší nealpskou horou Německa. Kromě toho o pouhý jeden metr překonává Praděd (1 492m), nejvyšší horu Jeseníků. A to ještě není všechno – jedná se pravděpodobně o jediné místo na světě, kde můžete na hřebeni navštívit muzeum šunky „převlečené“ za rozhlednu. A pokud by to stále ještě nestačilo, výstup na vrchol je prakticky „zadarmo“, a stačí vám překonat jen asi 200 výškových metrů, pokud se nerozhodnete jet lanovkou. Za mě tedy naprosto ideální místo kam pohodlně vyrazit s dětmi, a zároveň si užít hezké výhledy během nenáročné horské turistiky.

Na „túru“ jsme vyráželi z obce Feldberg, kde pohodlně zaparkujete v placeném parkovacím domě – odtud můžete pokračovat jen kousek ke spodní stanici lanovky, nebo k „Domu přírody“ (Haus der Natur), u kterého začíná pěší a cyklistická trasa. Prakticky celou cestu půjdete jen po asfaltové cestě, takže je možné vyrazit i s běžným kočárkem.

Nejprve jsme se vydali přímo na Feldberg – ten už z dálky poznáte podle vysílací věže a meteorologické stanice na jeho vrcholu. Poté jsme pokračovali stejnou cestou zpět, směrem k v dálce se tyčící rozhledne na vrcholu Seebuck (1 449m), která, jak jsme na místě zjistili, vlastně slouží jako muzeum šunky. Přímo zde se také nachází horní stanice lanovky. Po tomto malém okruhu jsme se již z časových důvodů museli pomalu začít vracet zpět k autu, ačkoliv možností na trasy je zde spousta – můžete se vydat například na některou z chat pod vrcholem, nebo si túru protáhnout o dalších cca 8 kilometrů až na zajímavou rozhlednu Hochstuhl, která vypadá jako obrovská židle.

Nám už začínal chybět klasický terén, přece jen asfaltové cesty moc nevyhledáváme, takže jsme se rozhodli sestoupit po tzv. Emil-Thoma Weg, která vás dovede až k jezeru Feldsee, případně si můžete cestu zkrátit stejně jako my po Felsenweg – úzké lesní cestičce vedoucí přes několik malých vodopádů s výhledy na jezero. Cesta vás dovede zpět do centra, a vlastně končí přímo u příjemného občerstvení, které přímo láká na zastávku na něco typicky místního (ale nezdravého :)).

Malá statistika na závěr: celá naše trasa měla celkem 9,5 kilometrů, nastoupali a sestoupali jsme během ní pouhých 330 výškových metrů, a časově nám zabrala asi 4 hodiny, a to včetně delších zastávek. Místo můžeme k návštěvě jedině doporučit – příjemný terén pro děti a kočárek, nenáročnost a hlavně dobrá dostupnost.

2. Jezero Titisee

Ledovcové jezero Titisee je v oblasti Schwarzwaldu oblíbeným turistickým cílem – můžete se koupat v jeho čistých vodách, pronajmout si loďku, nebo si užívat lázeňské procedury ve stejnojmenné obci ležící u jeho břehu. My jsme sem vyrazili za pohodovou turistikou – vlastně spíš docela náročnou, protože jsem vyrážela sama s psiskem a dítětem, navíc na až moc optimisticky zvolenou trasu. Naplánovala jsem si celkem 15 kilometrů, téměř 500 výškových nahoru a 440 dolů – upřímně jsem s plně naloženou krosničkou ke konci už docela trpěla :).

Z vlakového nádraží v obci Titisee jsme přes centrum prošli až k jezeru, které se dá celé dokola obejít. My jsme vyrazili podél jeho pravého břehu po příjemné cestě, prošli jsme dvěma kempy až k muzeu zemědělské techniky (Museum für alte Landtechnik), které je opravdu nepřehlédnutelné. Odtud jsme pokračovali kousek po silnici k hotelu Sankt Florian, kde už jsme se konečně napojili na lesní cestu vedoucí až do obce Hinterzarten. V Hinterzarten jsme odbočili na tzv. Westweg, po které jsme došli až k jezírku Mathisleweither, kde jsme si udělali delší pauzu na doplnění energie.

Zpět jsme se vraceli po tzv. Säbelthomaweg na stezku, kterou jsme přišli, a pokračovali směrem do centra Hinterzarten, kde jsme měli domluvený odvoz (díky bohu :)).

Pokud budete mít čas, můžete trochu důkladněji prozkoumat městečko Hinterzarten – má moc hezké centrum s množstvím kaváren, pekáren a jiných obchodů. Nachází se zde také lyžařské muzeum (Schwarzwälder Skimuseum im Hugenhof), a pokud cestujete s dětmi tak určitě stojí za návštěvu i parádní hřiště (Spielplatz am Naturerlebnispfad).

Co se týče náročnosti, cesta vede z větší části lesem, krásnou přírodou, navíc i příjemným terénem bez strmého stoupání. Jediným mínusem na trase, což mě trochu zaskočilo, byl vstup právě do ohrad s krávami – ten byl tak úzký, že jsem jím i s dětskou krosnou nedokázala projít. Naštěstí mi v těchto místech dvakrát pomohl náhodný kolemjdoucí, který mi krosnu i s dítětem přes plot zkrátka podal. V jednom místě byl ale plot tak vysoký, že jsem musela nejprve vyndat dítě, a potom až protlačit krosnu. Na terénní kočárek tedy v případě této volby trasy raději rovnou zapomeňte.

3. Soutěska Ravennaschlucht

Malá soutěska Ravennaschlucht se nachází v údolí Höllental, které je proslulé sochou jelena tyčicí se na špičce jedné ze skal lemujících silnici, a uvidíte jej ve směru od města Freiburg.

Jak už název napovídá, soutěskou protéká říčka Ravenna. Stezka prochází roklí přes dřevěné mostky, lávky a schůdky, takže vzhledem k terénu určitě doporučuji vyrazit s nosítkem nebo krosničkou. Na některých strmých schůdcích měl bohužel pesan trochu problém, nakonec ale vše zvládl.

Vyráželi jsme pěšky přímo z Breitnau, zaparkovat ale případně můžete i na některém z velkých parkovišť u vstupu do soutěsky. Zde najdete také turistické miniměstečko s obchody, hotely a restauracemi. Největším lákadlem je fotogenický viadukt (Ravennabrücke), který byl postaven již v roce 1927. Za lepším výhledem na celý most si můžete vyšlápnout i na malý kopeček s přístřeškem, který byl překvapivě turisty úplně opomenutý. Další zajímavostí je také starý mlýn Großjockenmühle pocházející dokonce z roku 1883.

Procházka soutěskou je sice poměrně krátká (jen cca 1,5 kilometru), ale pokud její návštěvu spojíte s nějakým zajímavým okruhem, například přes obec Hinterzarten jako my, rázem máte příjemný celodenní výlet.