Pokud zrovna relaxujete po horských výstupech v oblasti Kamnicko-Savinjských Alp, nebo jen přemýšlíte, kam vyrazit s dětmi, přináším malý tip na nenáročný výlet v nádherné slovinské přírodě. A pokud toužíte i po kulturním, či gastronomickém zážitku, můžete výlet spojit i s prohlídkou historického centra blízkého města Kamnik, ve kterém si užijete i výborné jídlo nebo zmrzlinu.
Izvir (pramen) Kamniške Bistrice
Míst, kde pramení různé slovinské řeky jsem obešla hned několik, ale pramen Kamniške Bistrice je podle mě asi jeden z nejhezčích, a hlavně nejlépe přístupných. Nachází se totiž prakticky hned naproti parkovišti ve stejnojmenné dolině, nedaleko chaty Dom v Kamniški Bistrici, kterou, mimochodem, můžu zároveň doporučit jako ideální občerstvovací zastávku – opravdu skvěle vaří a mají velký výběr jídel z domácí slovinské kuchyně.
U pramene Kamniške Bistrice se nachází i malebné jezírko s křišťálově čistou vodou, které se dá obejít celé dokola – místy je ale potřeba přelézt nějaké kameny. I když je zde zákaz koupání, přesto zde potkáte jedince, kteří toto nařízení nerespektují – z úcty k přírodě jen prosím, nenapodobujte toto chování.
Soutěska Predoselj
Od pramene Kamniške Bistrice můžete pohodlně pokračovat na prohlídku soutěsky Predoselj, aniž by bylo nutné kamkoliv přejíždět autem. Podobných soutěsek a kaňonů najdete ve Slovinsku spoustu – například soutěska „Velika Korita Soče“ v údolí Lepena je mnohem známější, a nejspíš i krásnější, zato ale oproti Kamniške Bistrici plná davů lidí.
Z malého parkoviště u silnice, asi 200 metrů od pramene Kamniške Bistrice jsme po tvz. „Koželjeva pot“ vyrazili podle rozcestníku směrem na „Mali izvirk“. Cestička je hodně úzká a místy se prodírá skrz vysoký porost. Asi po deseti minutách už jsme ale narazili na zpevněnou cestu, ze které je kaňon vidět shora. Po chvíli ale cesta začíná pomalu klesat a za dřevěným mostkem už jsme po strmých schůdcích sestoupili přímo dolů do soutěsky, do části „Mali Predoselj“ – zde jsme měli konečně možnost si zblízka prohlédnout mohutné vápencové stěny a čistou, azurově zbarevnou vodu Kamnišké Bistrice.
Odtud jsme vyrazili zase zpět, jelikož Koželjeva pot zde dále pokračuje několik kilometrů podél řeky až k nejbližší obci Stahovica – zase takové ambice jsme ale neměli. Abychom se nevraceli zase stejnou cestou, udělali jsme si takový malý okruh, a prozkoumali soutěsku také z druhého břehu. Cesta končí v chatové oblasti, odkud jsme se po úzké silnici vrátili zpět k prameni Bistrice a k parkovišti.
Závěrem pár postřehů – cesta na některých místech není moc dobře značená, takže je lepší spoléhat se spíše na mapu. Procházka je to opravdu moc pěkná, ale upřímně, není to místo, kvůli kterému by bylo nutné se přesouvat například z druhého konce země. S návštěvou města Kamnik se ale jedná o příjemný celodenní výlet.
