V porovnání s okolními velikány se Slemenova špica (1 911m) ve slovinských Julských Alpách může tvářit jako nenápadný a nezajímavý vrcholek. Opak je ale pravdou – jsou z ní neskutečné výhledy na hřeben Mojstrovek, ikonický Jalovec, ale i rakouský Dobratsch. Nevýhodou ale je, že pro svoji dobrou dostupnost a nenáročnost je toto místo poměrně frekventované, a to i během pracovního týdne – proto je lepší vyrazit raději brzy, a pokud nechcete jít v davu, tak určitě ne o víkendu. Kromě toho, parkování na Vršiči je dost problematické – lidí hodně a míst málo, takže i z tohoto důvodu je lepší vyrazit ideálně hned ráno.
Slemenova špica je nejlépe dostupná ze sedla Vršič (1 611m) – odtud je to jen cca 300 výškových metrů a hodinka a půl chůze. Alternativou může být i trasa z doliny Tamar, která rozhodně není tak frekventovaná, ale je delší a i převýšení je větší – téměř 800 výškových metrů.
Ze sedla Vršič cesta hned se začátku poměrně stoupá, a to až do sedla Vratca (1 807m). Dobrá zpráva je, že to nejhorší šlapání do kopce už má člověk vlastně za sebou. V sedle se cesta rozděluje a pokračuje buď k nástupu na ferratu na vrchol Malé Mojstrovky (2 333m), nebo právě na Slemenovu špicu a do Tamaru.
Ze sedla už je cesta příjemnější a klikatí se víceméně po rovině, občas je potřeba přelézt nějaký ten kámen, ale nic náročného. Kousek pod vrcholem se cesta opět dělí a potkáte zde dvě červené značky, které můžou trochu mást – jedna pokračuje do Tamaru, a druhá stoupá do kopce právě na vrchol Slemenovy špice. Odtud už je to jen příjemných necelých 60 výškových metrů.
Vrcholek Slemenovy špice, jak už název napovídá, je vlastně jen skalnatá špička – je na něm proto docela „těsno“, takže jsme jen cvakli pár fotek s výhledy a pokračovali zpět kousek pod vrchol na travnatou planinu, kterou jsme využili jako parádní svačinové místo. Můžu doporučit přibalit s sebou malou piknikovou deku, na kterou my jsme zapomněli a dost jsme litovali.
Cesta zpět je úplně stejná jako výstupová a zabere asi hodinku. Jako takové příjemné zakončení půldenního výletu jsme využili občerstvení na chatě Tičarjev dom (1 620m) přímo na Vršiči, kde dostanete to nejznámější z klasické slovinské kuchyně.
Pokud míříte z Vršiče směr Bovec, můžete se ještě zastavit v údolí Trenta u památníku dr. Julia Kugyho, který byl velkým průkopníkem horolezectví ve Slovinku, a který má připsaných nespočet prvovýstupů v Julských Alpách. Jeho socha, téměř až s láskou v očích, vzhlíží k jeho nejmilovanější hoře – Jalovci (2 645m).
