Na nejvyšší, a zároveň nejznámější vrchol Slovinska, Triglav (2 864 m), vede nesčetně cest. A bohužel, vlastně spíš naštěstí, je jedna krásnější než druhá, takže člověku nezbývá, než je zkusit projít všechny :). Abychom se vyhnuli davům proudícím na vrchol z údolí Vrata, které je nejpopulárnějším výstupovým bodem, zvolili jsme trochu opomíjené údolí Krma.
Výhodou výstupu z Krmy je, kromě liduprázdných cest, také technická nenáročnost – jde o čistě pěší trasu, takže je naprosto ideální volbou pro ty, kteří se chtějí vyhnout ferratovému výstupu (na vrcholku se ale člověk ferratě nevyhne!), což by bylo při výstupu z údolí Vrata naopak nemožné – např. Tominškova nebo Bambergova pot jsou populární ferratové cesty. I přesto je ale nutné počítat s nemalým převýšením – téměř 1 900 výškových metrů.
Výchozím místem v údolí je parkoviště Pri Lesi, které se nachází pár kilometrů za chatou Kovinarska koča v Krmi. Nutno ale zmínit, že je cesta až k parkovišti nezpevněná a místy připomíná spíš „polňačku“, takže jsme si ze začátku mysleli, že jedeme špatně a museli jsme se několikrát po cestě ujišťovat koukáním do mapy. Od parkoviště jsme vyrazili po červené značce směrem na Konjsko sedlo (2 019 m). Zpočátku vede cesta lesem, asi po hodině ale začnou stromy pomalu mizet a údolí Krma se tak odhalí v celé své kráse, ze všech stran obehnané mohutnými vrcholy. Téměř po celou dobu výstupu je například vidět na Cmir (2 393 m), vrchol nacházející se v blízkosti Triglavu.
Asi za další hodinku a půl jsme vystoupali na Konjsko sedlo, kde se cesta začíná dále dělit. Dá se tak pokračovat na chaty Dom Planika pod Triglavom, nebo na Triglavski dom na Kredarici. Vzhledem k plánu vystoupat na Triglav přes „Triglavskou škrbinu“ po stezce zvané „Gorjanska pot“ jsme se vydali směrem na Dom Planika (2 401 m). Od chaty už je to na vrchol pouhá hodinka a půl. Nám cesta trvala o něco déle, jelikož byla trasa na začátku července ještě pod sněhem a stopa nebyla vyšlápnutá, takže jsme místy měli problém s orientací. Nástup na stěnu Triglavu jsme naštěstí bez problému našli a dále pokračovali nenáročnou ferratou až na vrchol. Místy je ale cesta nejištěná a vede často po suťovém terénu, takže je potřeba dávat pozor. Kousek pod vrcholem se „Gorjanska pot“ spojuje se zmíněnou, a velmi populární, cestou „Bambergova pot“ vedoucí z údolí Vrata. Odtud už je to na vrchol opravdu kousek, dokonce se již objevuje proslulá dominanta Triglavu – Aljažev štolp.
Na vrcholku jsme si dali krátkou pauzu na svačinu, výhledy jsme si ale kvůli oblačnosti bohužel moc neužili. Zpět jsme sestoupili po hřebenové cestě, přes Mali Triglav až na opačnou stranu hory, na Triglavski Dom na Kredarici, kde jsme měli původně v plánu přespat. Jelikož nám ještě zbývalo poměrně velké množství času, rozhodli jsme se pro sestup rovnou do údolí. Od Kredarice se cesta brzy napojuje k rozcestníku na Konjskom sedle, odkud už se pokračuje stejnou trasou, jako při výstupu, až k parkovišti.
Celkově nám cesta zabrala asi 11 hodin, běžnější je ale kvůli náročnosti rozdělení trasy do 2 dnů. Pokud si chce člověk užít nádherné výhledy a zároveň liduprázdné cesty, rozhodně je výstup z údolí Krma tou ideální volbou.
