Ferratám zdar!
Včera jsem se vrátila z rakouského Hohe Wandu a musím říct, že mě toto místo opravdu nadchlo. Jedná se vlastně o stolovou horu (1132 m.n.m) asi 50 km jihozápadně od Vídně a dá se o ní bez nadsázky říct, že je takovým adrenalinovým rájem pro všechny milovníky ferrat a skalního lezení. Ideální je proto přijet brzy, protože se místo rychle plní dalšími nadšenci. My jsme sem vyrazili právě kvůli ferratám, kterých je zde opravdu hodně, většina z nich ale bohužel obtížnosti C-E, takže nic pro začátečníky. Jelikož jsou ferraty spíš kratší, dá se toho stihnout opravdu hodně. My jsme za den zvládli celkem tři cesty: Währingersteig, Frauenluckensteig a Gebirgsvereinsteig.
Währingersteig
Tato ferrata obtížnosti C je opravdu kraťoučká a vylézt ji zabere asi tak 20 minut. Proto jsme si ji dali hned na začátek, jako takovou rozcvičku :). Kolem 8. hodiny ráno jsme přijeli do městečka Dreistetten, kde jsme na neplaceném parkovišti nechali auto a vydali se polní cestou přímo pod ferratu. Cesta zabrala asi 15 minut, takže žádný zdlouhavý nástup. Na první pohled vypadá ferrata trochu nepříjemně, ale je velmi dobře zajištěná kramlemi a nevyžaduje žádné velké fyzické výkony. Nejproblémovější pasáží může být kolmý žebřík, na který je potřeba udělat opravdu dlouhý krok do strany. Po překonání žebříku už následuje pouze jednoduchá cesta na vrcholek, ze kterého jsou krásně výhledy na okolí. Zpátky jsme se vydali normální cestou, po které jsme se vrátili zase zpět pod ferratu.
Frauenluckensteig
Na tuto ferratu jsme se přesunuli přímo do přírodní rezervace Hohe Wand, kde už se platí poplatek za vjezd a parkování. Nástup na ferratu už byl trošku delší, asi tak 30 minut intenzivního stoupání do kopce hned od parkoviště. Přímo pod skálou, kde ferrata začíná jsme potkali skupinku odpočívajících kozorožců. Vidět tato zvířata asi ze dvou metrů byl opravdu zážitek. Samotná ferrata zabere pouze 10 minutek, a i když je obtížnosti B, není na ní vůbec žádné jištění. V první části je potřeba vylézt na kolmou stěnu po kramlích a poté už následuje asi nejzajímavější část celé ferraty – 15 metrů dlouhý žebřík, který vede skalním komínem. Tady je potřeba opatrnosti, protože v případě uklouznutí člověk letí až dolů. Komín ústí prakticky na náhorní plošině Hohe Wandu, kde jsme si dali pauzu na svačinu, pokochali se výhledy a vyrazili stezkou Völlerin zpět na parkoviště.
Gebirgvereinssteig
Na tuto ferratu jsme se museli opět přesunout, konkrétně do městečka Oberhöflein, kde jsme v uličce Hochfallweg zaparkovali auto a vydali se lesem po červené značce. Nástup na ferratu už je trochu delší a zabere asi hodinu cesty. I když je ferrata oficiálně hodnocená jako C/D, přišla nám mnohem náročnější v porovnání s ostatními ferratami stejného hodnocení, které jsme absolvovali. Ihned ze začátku ferrata vede vzhůru kolmou stěnou, která je ještě navíc ke všemu téměř hladká. O to obtížnější je najít stupy pro nohy, protože ferrata není zajištěna kramlemi. Proto bylo opravdu zapotřebí spolehnout se na ruce a několikrát se prostě silou vytáhnout. Ferrata je hodně exponovaná a prakticky celou dobu výstupu jsme viděli přímo pod sebe, takže rozhodně nic pro ty, co se bojí výšek. Týpek před námi se dokonce tak sesypal, že pro něj musel letět vrtulník. Po zdolání první obtížnější části následuje zavěšený lanový most. Pro ty, co takovýmto věcem neholdují (jako třeba já) je zde možnost mostek obejít. Poté následuje žebřík z ocelových lan, který ale není pevně zasazený do skály, takže se při lezení mírně pohybuje. Přímo z žebříku následuje výstup na další kolmou stěnu, poté krátký traverz s hladkou skálou a potom už jen poslední kolmé místo na konci ferraty. I když ferrata trvala pouze hodinu, nám výstup připadal jako věčnost a opravdu jsme si sáhli na psychické dno. Šťastní, že jsme výstup přežili už jsme jen z vrcholku pozorovali vrtulník při záchranné akci.
