Obec Terchová se nachází asi 25 kilometrů východně od města Žilina. Představuje pomyslnou vstupní bránu do kriváňské části pohoří Malá Fatra, a kromě toho, je rodištěm známého zbojníka Juraje Jánošíka. To vše z Terchové dělá turisticky oblíbený cíl se spoustou možností na výlety. Prvenství v návštěvnosti si už dlouho drží tzv. „Jánošíkove diery“ – žebříky a lávky v soutěsce Dierového potoka s více než dvaceti vodopády. Právě pro jejich velkou oblíbenost a často i „přelidněnost“ jsem je záměrně vynechala, a místo toho v článku přináším několik tipů, ke kterým se pohodlně dostanete i pěšky, bez nutnosti popojíždění autem.

NPR Tiesňavy

Národní přírodní rezervace Tiesňavy se rozkládá mezi obcemi Belá a Terchová. Jedná se o oblast s vysokými vápencovými skalními věžemi – na západě ji tvoří Dolina Obšívanka, vrcholy Sokolie (1 171m) a Malé Nocľahy (1 000m), a na východě masiv Boboty (1 086m), který navazuje až na Jánošikove diery. Obě části od sebe přirozeně odděluje Vrátná dolina a jí protékající říčka Varínka.

Vzhledem k náročnosti terénu jsem prcka, kterého jsem měla s sebou, raději přenechala babičce a vyrazila sama. Z časových důvodů jsem neměla možnost přejít obě části, a proto jsem zvolila jen, z mého pohledu, zajímavější západní část.

Vyrážela jsem z části Terchové zvané Vyšné Kamence, a po modré turistické značce došla až do zmíněné Doliny Obšívanka. Odtud už cesta začíná strmě stoupat tvz. „Zbojnickým chodníkem“ – téměř celou cestu po zpevněných schodech, místy je cesta zajištěna ocelovým lanem nebo pomocí kramlí ve skále. Stezka prakticky neustále stoupá, a to až k rozcestí Malé Nocľahy, odkud už vás čeká jen sestup do Vrátné doliny. Ten se ale nese prakticky ve stejném duchu jako výstup – opět strmé schody, jako bonus k tomu ještě kameny, takže je cesta poměrně „uklouzaná“. Z toho důvodu, jelikož se jedná o vápenec, určitě nedoporučuji jít tuto trasu za mokra nebo za deště.

Během náročného sestupu mi byly odměnou alespoň nádherné výhledy na Malý a Velký Rozsutec, ikonický Stoh, nebo zajímavé skalní útvary. Stezka končí přímo naproti parkovišti v úvodu Vrátné doliny – pokud budete mít ještě čas a sílu, můžete odtud prakticky rovnou pokračovat na přechod východní části Teisňav, Boboty. Z Vrátné doliny zpět do Terchové jsem se musela vracet kousek po silnici, podél říčky Varínka. Abych se dále vyhnula nudné cestě podél hlavní silnice, odbočila jsem na žlutou turistickou značku a kolem vrcholku Oravcové, o kterém bude v článku také řeč, jsem polní cestou pokračovala zpět do části Vyšné Kamence.

Celkově má tato trasa něco přes 7 kilometrů, nastoupáte téměř 600 výškových metrů, sestoupíte stejně tak. Časově mi cesta včetně návratu zabrala 2 a půl hodiny – šla jsem ale poměrně nalehko a téměř bez zastávek, takže bych počítala tak cca se 3 hodinami. Když jsem ráno vyrážela, nepotkala jsem na trase ani nohu, od Malých Nocľah už jsem ale potkávala lidí poměrně hodně – spousta z nich se zde ale otočila a pokračovala zase zpět na parkoviště. Pokud se rozhodnete vyrážet také z parkoviště ve Vrátné dolině, raději doporučuji spíš brzo ráno – schodky jsou malé a špatně se zde předbíhají pomalejší turisté. Nicméně, NPR Tiesňavy rozhodně stojí za návštěvu, jak kvůli zmíněným výhledům na nejznámější vrcholy Malé Fatry, tak i pro nádhernou přírodu a v létě jako bonus příjemný chládek mezi skalami :).

Rozhledna Terchovské srdce

Tato 30 metrů vysoká ocelová rozhledna se nachází na travnatém vrcholku zvaném Oblaz (609m), na úpatí vyššího Mravečníku (995m). Byla postavena teprve v roce 2015 podle návrhu lidového architekta Alojze Muchy, a to symbolicky na místě, kde ve filmu o Jánošíkovi z roku 1935 stála „šibenice“ na jeho popravu. Jen malá poznámka – dle zdrojů byl odsouzen k mučivé smrti pověšením na hák za levý bok, a umíral tak několik dní.

U rozhledny se nachází i malý stáneček s tradičními suvenýry a drobným občerstvením, kde si mohou děti zdarma vypůjčit odrážedlo a prohánět se na rozlehlé travnaté louce. Pokud se vám bude chtít i vystát si frontu, můžete si udělat i památeční fotku s velkým červeným srdcem, které je namířené na vrcholy Malého a Velkého Rozsutce.

A odkud k rozhledně vyrazit? Naučná stezka, kde se pomocí informačních cedulí dozvíte vše o floře či fauně Malé Fatry, začíná jen pár desítek metrů za prodejnou Lidl v centru Terchové. Stezka je dlouhá jen cca 700 metrů a zabere ani ne 20 minut. Cesta je příjemná a nenáročná, a dá se v pohodě zvládnout i s terénním kočárkem. Pouze v závěru začíná poměrně strmě stoupat. Pokud se rozhodnete vyrazit na rozhlednu autem, můžete využít i malé bezplatné parkoviště na začátku stezky.

Křížová cesta na vrchol Oravcové

Oravcové (632m) je takový nenápadný travnatý kopeček, na kterém překvapivě moc turistů nepotkáte. Na jeho vrcholek vede „křížová cesta“ postavená v roce 2006, jejímž autorem je zdejší rodák a akademický sochař Milan Opalka. Kříže byly vytesány z terchovského pískovce, a každý z nich symbolizuje útrapy Ježíše Krista těsně před smrtí, tak jak je známe z Bible – o jaké konkrétně se na každém zastavená jedná lehce poznáte pomocí veršů, či jednoduchých symbolů. Poslední zastavení na křížové cestě, u jehož symboliky jsem nejdřív trochu tápala, a který se nachází již na vrcholku Oravcové, má představovat kámen, kterým byl zavalen Ježíšův hrob.

Na vrcholku najdete také pomník zasvěcený sv. Cyrilu a Metodějovi, který zároveň představuje i hezké vyhlídkové místo na centrum Terchové. A jak se na Oravcové dostat? Z centra můžete vyrazit po žluté turistické značce směrem k místnímu zemědělskému družstvu. Od „Oravcové, rázcestie“ už budete pokračovat podle rozcestníku. Sestoupit potom můžete buď stejnou cestou, nebo na opačnou stranu úzkou lesní cestičkou kousek od pomníku, která vás dovede zpět do Terchové.

Výstup není nijak náročný – celý okruh je dlouhý cca 1,5 kilometru, nastoupáte jen 100 výškových metrů a pohodlně jej stihnete do hodinky. Návštěvu Oravcové můžu jedině doporučit – už jen pro liduprázdnost nebo zvláštní, až mystickou atmosféru celého místa.

Naučná stezka „Jánošíkovým chotárom“

Tato naučná stezka pomocí několika cedulí poskytuje informace a zajímavost o okolí Terchové, týkající se např. architektury, historie, postavy Juraje Jánošíka, a vůbec folkloru a kultury. To vše v nádherné přírodě Kysucké vrchoviny spadající pod tzv. Střední Beskydy, která je plná travnatých kopců, malebných vesniček a stád oveček.

Stezka oficiálně začíná v centru Terchové, já jsem se ale nechala kousek popovézt a začínala až v obci Horná Tižina, abych si ušetřila několik nudných kilometrů podél silnice. Jelikož se jedná o stezku s nenáročným terénem, vyrazila jsem i s prckem na zádech.

Z Horné Tižiny cesta vede nejprve po silnici, naštěstí zde ale není žádný provoz. Brzy jsem přešla na zpevněnou štěrkovou silnici lesem, kde už začíná první stoupání, a to až do osady „Gažovia“ (cca 1,5 km), kde se mi otevřely první nádherné výhledy na travnaté kopce. Potom cesta pomalu klesá až do osady „Vyšní Jankovci“, kde potkáte jak historické, téměř rozpadlé chaty, tak i moderní pro ubytování turistů. Odtud cesta krátce, zato výživně stoupá až na nádhernou zelenou louku nad osadou Stražanovci, kde jsem neodolala a na chvíli jsme se zde zastavili na svačinu v trávě.

Po dostatečně dlouhém odpočinku se svačinou jsme pokračovali krátkým sestupem po louce do osady Stražanovci. Odtud si v případě potřeby můžete cestu o pár kilometrů zkrátit – my jsme naopak pokračovali dále po stezce a, nečekaně, nás opět čekalo poměrně výživné stoupání do osady Marunovci, kde jsme se chtěli podívat na fotogenickou dřevěnou zvonici pocházející až z poloviny 19. století.

Z osady Marunovci nás čekal poměrně nudný sestup po asfaltové silnici do osady Vyšní Repánovia a dále do osady Šípková, ze které je to něco málo přes 2 kilometry k rodnému domu Juraje Jánošíka v osadě Jánošíkovci. Na dům jsem byla opravdu zvědavá, jen opět tuto část cesty jsem si úplně neužívala – sice opět do kopce, což by mi až tak nevadilo, ale bohužel po asfaltové silnici bez nějakých výhledů, které by člověka trošku rozptýlily. V téhle části ale bývá docela provoz – právě kvůli Jánošíkovu domu, ke kterému sem jezdí turisté.

K domu obočíte u rozcestníku v osadě Jánošíkovci na žlutou turistickou značku – my jsme na něj jen mrkli zvenku, prohlídka uvnitř je potom placená. Našli jsme si opět hezkou travnatou louku, na které jsme si dali další pauzu, a čekala nás už jen pouhá hodinka chůze zpět do Terchové.

Z osady Jánošíkovci už jsem si cestu opět užívala. Silnice brzy přešla ve zpevněnou polní cestu, a otevřely se nám konečně nádherné výhledy na vrchol Mravečník a oba Rozsutce – na Jánošíkovy diery je odtud jen 3 kilometry. Prošli jsme kouzelnou osadou Kýčera, která se mi líbila nejvíce, a pokračovali polní cestou v příjemném sestupu zpět do centra Terchové. Pokud se rozhodnete jít jen část stezky, musím upřímně říct, že tady ta finální část od osady Jánošíkovci mi přišla asi nejkouzelnější a nejhezčí.

Z Horné Tižiny má stezka celkem 13,5 kilometrů a nastoupáte při ní celkem 620 výškových metrů, a sestoupáte 670. I když oficiálně najdete informaci, že vám cesta zabere 6 hodin, já jsem ji stihla za 4, včetně svačinových přestávek. Co se týče terénu, dalo by se zvládnout i s outdoorovým kočárkem – nepříjemné mohou být ale některé části stezky vedoucí po silnici s provozem, jako např. mezi osadou Vyšní Repáňovia a Šípková, a odtud k osadě Jánošíkovci, kde je silnice docela úzká. I když za normálních okolností cesta není až tak náročná, já jsem s téměř 15 kily na zádech měla upřímně dost. I tak ale stezka určitě stojí za návštěvu, a užila jsem si na ní hlavně liduprázdnost.

Socha Juraje Jánošíka

Tato 7, 5 metrů vysoká ocelová socha zbojníka Juraje Jánošíka se nachází jen kousek od centra Terchové, ve směru do Vrátné doliny. Byla odhalena v roce 1988 ke 300. výročí jeho narození, a jejím autorem je akademický sochař Ján Kulich. Vzhledem k tomu, jak celá Terchová osobností Juraje Jánošíka žije, je návštěva sochy zkrátka nutností. Vystoupáte k ní po dlážděném chodníčku s několika schody – jen malé upozornění, pokud se rozhodnete vyrazit například s kočárkem.

Dřevěný Betlém v kostele sv. Cyrila a Metoděje

Tento moderní kostel se nachází přímo v centru Terchové. Byl postaven až v roce 1949 ve stylu tzv. tradicionální moderny, a nahradil tak původní barokní kostel sv. Martina. Jeho součástí je pohyblivý dřevěný betlém z roku 1976, který je návštěvníkům celoročně přístupný zdarma – najdete ho ve vstupní části po pravé straně, kde je umístěn za skleněnou vitrínou a můžete si jej sami rozstvítit.