Co bychom to byli za milovníky hor, kdybychom se ve Švýcarsku nezastavili omrknout legendární severní stěnu Eigeru? Samozřejmě ale s malým v nosítku opět žádná divočina, pouze kochačka nádhernými výhledy a relativně nenáročná turistika.

Filmy Vražedná stěna (2008), Vzývající ticho (2007), nebo kniha Bílý pavouk od Heinricha Harrera – to je ale jen výčet z mnoha příběhů o úspěšných či neúspěšných pokusech tolik obávanou Eiger Nordwand pokořit. Jako prvnímu se to povedlo právě Harrerovi a jeho týmu v roce 1938. Ale kvůli vysokému počtu horolezců, kteří během těchto pokusů zemřeli, si naopak stěna vysloužila nelichotivou přezdívku Mordwand. Sám o sobě Eiger s výškou 3 970m nepatří zrovna mezi nejvyšší alpské vrcholy – ale je to právě jeho severní stěna, která s převýšením 1 800m patří mezi nejvyšší a nejobtížnější v Evropě.

Dost už ale smutné historie. Pokud se chce i běžný horský turista pokochat pohledem na zmíněný alpinistický skvost, je nejlepším místem pro zahájení túry obec Grindelwald, spadající do okresu Interlaken v kantonu Bern. Je potřeba ale počítat s tím, že v letní sezóně je tato až přeplněna turisty – hlavně díky unikátní síti vysokohorských železnic, díky kterým mají nejznámější vrcholy na dosah i naprostí neturisti. Železnice vás vyveze až do sedla Jungfraujoch (3 471m) – což je nevýše položené místo v Evropě, kam vedou koleje. Za tento unikát si ale člověk extrémně připlatí.

Nám stačí ke štěstí málo, takže jsme vyráželi z placeného parkoviště (cca 11 CHF) u železničního nádraží pěkně po svých. Prošli jsme po asfaltové cestě kolem několika dřevěných domků a hotelů, a brzy už jsme se procházeli jen mezi travnatými loukami a salašemi – a to vše s Eigerem přímo před nosem. V plánu jsme měli vystoupat k chatě Alpiglen (1 615m), která ale byla v době naší návštěvy bohužel zavřená. I tak jsme ale ocenili (a malý určitě taky), dětské hřiště hned u chaty, kde jsme si dali přestávku na svačinu. Houpačka s takovými výhledy, to není každý den!

Zdatní turisté mohou pokračovat až do sedla Kleine Scheidegg (2 061m), kde se nachází hned několik restaurací a hotelů. Je možné se sem vyvézt i zubačkou – samozřejmě ale s velkým příplatkem. Ze sedla je potom možné, ideálně ale v letní sezóně, pokračovat na známou vyhlídkovou trasu Eigertrail. Ta ale vzhledem k terénu a výšce není pro malé děti úplně vhodná.

Vzhledem k množství sněhu, který se zde v dubnu ještě drží, jsme hlavně kvůli bezpečnosti malého raději dále nepokračovali. Abychom se ale úplně neochudili o zážitek z jízdy vysokohorskou zubačkou, rozhodli jsme se svézt z Alpiglenu zpět do Grindelwaldu. Vlak jezdí zpět do údolí každou hodinu, navíc již za přijatelných 12 CHF na osobu (z Alpiglenu na Kleine Scheidegg je to například 18 CHF).

Závěrem malá statistika. Výlet nám zabral asi půl dne (cca 5 hodin), ale s asi hodinovou přestávkou na hřišti :). K chatě Alpiglen je to cca 700 výškových metrů, ale příjemným terénem s relativně pozvolným stoupáním. Až na pár úseků (např. nízké schodky) by cestu zvládl i terénní kočár. Rozhodně se jedná o výlet, kde si přijdou na své jak náročnější tursté (samozřejmě s malými obměnami), tak i rodiče s malými dětmi.