Slovenská Malá Fatra sice nepatří mezi zrovna nejvyšší pohoří v zemi (Veľký Kriváň je se svými 1709 metry jen o něco vyšší než Sněžka), přesto ale není radno ji hlavně v zimním období podcěňovat. Rozhodně se hodí mít s sebou sněžnice, na hřebeni využijete i mačky nebo minimálně nesmeky, a místy můžete být překvapivě rádi i za cepín.
První den našeho třídenního přechodu jsme v odpoledních hodinách dorazili na malé parkoviště přímo u železniční stanice v obci Nezbudská Lúčka, jen 15km od města Žilina. Odtud naše cesta pokračovala po červené turistické značce Starohradskou dolinou až ke zřícenině stejnojmenného hradu (Starý hrad/Starhrad), který se tyčí nad řekou Váh, nad tzv. Domašinským meandrem. Po krátké foto pauze u zříceniny naše cesta pokračovala dále, tentokrát už neustálým pozvolným stoupáním do kopce přes vrcholek Plešel (981 m) až k Chatě pod Suchým (1 075 m), která je otevřena celoročně, a zároveň je i stanicí Horské služby. V zimě tedy představuje ideální „záchytný“ bod na trase.
Cena za ubytování na chatě se pohybuje od 12-16 euro, podle typu pokoje, a za poplatek je zde možnost i sprchy. Kromě toho na chatě výborně vaří, převážně tradiční slovenskou kuchyni – takže halušky, výborné domácí buchty nebo klobásy jsou zde samozřejmostí. Pro svoji oblíbenost ale bývá chata poměrně plná – před plánováním túry je proto vhodné si ubytování dopředu zarezervovat.
Malá statistika na závěr prvního dne: ušli jsme celkem kolem 7 kilometrů, nastoupali 720 výškových metrů. Podle velikosti a fyzické zdatnosti skupiny, četnosti přestávek a hlavně sněhových podmínek počítejte raději se 3-4 hodinami cesty na chatu.
Druhý den ráno nás hned ze startu čekalo první pořádné stoupání, a to na vrchol Suchý (1 468m). Alespoň nám tentokrát přálo počasí – téměř bezvětří a azurová obloha, dle předpovědi po celý den. Až do sedla Prislop pod Suchým (1 190m) jsme si užívali pozvolné stoupání (pokud teda zrovna nepočítám první kopec hned nad chatou) pohádkově zasněženým lesíkem. Rozhodně jsme zde byli kvůli hlubokému rádi za sněžnice, i když jsme potkali pár chudáků bez vybavení. Ti si ale dle výrazů v obličeji cestu tak úplně neužívali.
Ze sedla už se nám naskytl výhled na horu Suchý v celé její kráse, a my si kromě obdivného povzdechu uvědomili, jaký „mordor“ nás vlastně čeká. Jak se dalo očekávat, opět spousta hlubokého sněhu, v horních partiích už ale spíše zmrzlá krusta, na které by přišly vhod klidně i mačky nebo nesmeky.
Na vrcholu jsme si potom užívali zasloužené výhledy, napříkad na Žilinu a Strečno na jedné straně, na druhé nádherný dlouhý hřeben Malé Fatry.
Z vrcholu Suchý jsme pokračovali k asi nejnáročnější části celého přechodu – strmým skalnatým hřebínkům, vrcholů Biele skaly (1 448m) a Stratenec (1 513m). Cesta navíc zrovna nebyla prošlapaná, což nám výstup ještě trochu znesnadnilo. Z vrcholu Biele skaly, který je ze severu tvořen nádhernou vápencovou stěnou, nás čekal prudký a nepříjemný, zato ale krátký, sestup do sedla Vráta (1 440m), odkud jsme opět začali stoupat právě na druhý ze zmíněných vrcholů.
Po překonání této náročnější pasáže už náštěstí následovala relativně „odpočinková“ část v podobě širokého sedla Priehyb (1 452m) se stejnojmenným plochým vrcholem (1 462m), odkud už je to jen kousek na Malý Kriváň (1 671m).
Den se pomalu ale jistě chýlil ke konci, takže jsme se na vrcholu Malého Kriváně nijak nezdržovali a rovnou jsme pokračovali v cestě. Nejprve nás čekal pozvolný sestup, a potom opět krátké stoupání do sedla Bublen (1 510m). Během západu slunce už svahy ve stínu začínaly rychle namrzat, takže už byla cesta místy na nesmeky. Ze sedla nás čekalo dalších 100 výškových metrů na vrchol Pekelník (1 609m), který je vlastně předvrcholem Velkého Kriváně (1 709m), nejvyšší hory Malé Fatry.
Jelikož už byla prakticky skoro tma, rozhodli jsme se Velkému Kriváni vyhnout a z Pekelníku jsme raději pokračovali rovnou sestupem do Snilovského sedla (1 524m), ze kterého je to mimochodem v případě nouze kousíček k horní stanici lanovky Chleb vedoucí k Chatě Vrátna (740m) ve Vrátné dolině.
Cesta k Chatě pod Chlebom (1 423m), kde jsme měli zarezervované obytování, už byla naštěstí značená pomocí dřevěných tyčí, což nám ve tmě příjemně usnadnilo orientaci. Na chatu jsme dorazili akorát na večeři, a v tu dobu již byla kompletně plná – proto při plánování určitě nezapomeňte na rezervaci!
Původní Chata pod Chlebom vyhořela, a nyní na jejím místě stojí nová, moderně vybavená budova, což se bohužel odráží na ceně – za nocleh si zaplatíte 25 euro. V ceně je alespoň zahrnuta i teplá sprcha.
Shrnutí na závěr druhého dne – ušli jsme téměř 12 kilometrů, nastoupali jsme 1 100 výškových metrů a sestoupali 740. Co se týče času, záleží hlavně na sněhových podmínkách, ale raději počítejte s cca 8 hodinami – v některých pasážích hřebenovky je totiž postup poměrně pomalý – např. Biele skaly nebo strmé stoupání na vrchol Suchý.
Nevýhodou na Chatě pod Chlebom je, že pokud potřebujete vyrazit brzy, musíte se vzdát snídaně – ta se tu podává až od 8 hodin a relativně dlouho se na ni i čeká (pokud nestepujete ve frontě už mezi prvními).
Vyráželi jsme tedy poměrně pozdě, kvůli čemuž jsme museli trochu upravit původní plán, abychom stihli poslední autobus ze Štefanové zpět do Nezbudské Lúčky. Počasí jsme měli stále slunečné, ale jen co jsme vystoupali zpět do Snilovského sedla, měli jsme co dělat, abychom při silném větru dokázali stát na místě. Se silnými poryvy větru, který s námi házel sem a tam, jsme bojovali prakticky po celou dobu výstupu na Chleb (1 646m). Při sestupu z vrcholu na opačnou stranu do Hromového sedla (1 590m) už byl vítr naštěstí klidnější, takže jsme si konečně mohli začít naplno užívat nádherné výhledy na nezaměnitelný pyramidový tvar vrcholu Stoh (1 607m), a na nejznámější vrcholy Malé Fatry, Veľký (1 610m) a Malý Rozsutec (1 344m).
Z Hromového sedla jsme pokračovali přes vrcholy Hromové (1 636m), a Steny – Južný vrchol (1 625m) a Severný vrchol (1 535m), které jsou od sebe oddělěny Sedlom v Stenách (1 480m). Ze Severného vrcholu už je to jen kousek na Poludňový grúň (1 460m), ze kterého jsme z časových důvodů začali sestupovat podél sjezdovky až k Chatě na Grúni (973m). Nutno říct, že sestup je to opravdu prudký a nepříjemný, takže jsme si na chatě zkrátka museli dát delší pauzu, abychom nohám trochu ulevili. Nicméně, čas odjezdu posledního autobusu do Nezbudské Lúčky už se pomalu blížil, takže jsme pokračovali po modré značce až do Štefanové. Autobusovou zastávku potom najdete hned naproti budově Horské záchranné služby.
Shrnutí posledního dne hřebenovky – ušli jsme celkem něco málo přes 7 kilometrů, nastoupali tentokrát jen necelých 300 výškových metrů, zato ale sestoupali téměř 1 100. Co se týče časové náročnosti, hodně nás zdržel právě silný vítr. Lepší je tedy počítat s cca 4 hodinami času bez přestávky např. na oběd na Chatě na Grúni.
Pohoří Malá Fatra je nádherné jak v létě, tak i v zimě. Pokud se ale rozhodnete právě pro zimní přechod, rozhodně nepodceňtě sněhové podmínky – Malá Fatra je známá právě častými lavinami a četnými lavinovými svahy. Samozřejmostí by proto měla být plná lavinová výbava (pípák, sonda, lopata), a dále stoprocentně nesmeky nebo ještě lépe mačky, a sněžnice.