Už dlouhou dobu mě lákalo vyrazit na nějaký vícedenní alpský přechod, zbývalo jen vymyslet kam. Možností je ale tolik, že dopracovat se k nějakému užšímu výběru se zdálo téměř jako nadlidský úkol. Nakonec se mi podařilo vybrat dva favority, patřící údajně mezi vůbec nejhezčí hřebenovky v Rakousku – Berliner höhenweg v Zillertalských Alpách a Tauern höhenweg ve Vysokých Taurách.

Ještě dva dny před plánovaným odjezdem jsem ale nebyla úplně rozhodnutá. Předpověď počasí byla pro obě oblasti prakticky stejná, ale v obsazenosti chat byl tedy sakra velký rozdíl – předbíhat se na trase se spoustou dalších lidí, nebo mít hory jen pro sebe? Volba tedy nakonec padla jednoznačně na Taury.

Naplánovali jsme si tedy přechod na 7 dní, obvolali chaty, poplakali si nad předpovědí počasí, a vyrazili. Jako výchozí bod jsme si zvolili parkoviště Sportgastein v obci Böckstein, nedaleko Bad Gastein. Silnice vedoucí na parkoviště je zpoplatněná (5 euro), ale parkování už nijak časově omezené není a je zdarma.

Na místo jsme dorazili kolem druhé hodiny odpoledne, ale téměř hodinu jsme ještě strávili sezením v autě a čekáním, až přestane pršet (nebo aspoň trochu přestane pršet). Nakonec jsme se dočkali, takže jsme rychle nahodili goráčovky a vyrazili směrem k chatě Niedersachsenhaus (2 471m), kde jsme měli v plánu první noc přespat.

Cesta vede nádherným údolím obklopeným zelenými kopci, takže si chvílemi, vzhledem k počasí, připadáme trochu jako někde ve Skotsku. Asi po půl hodince příjemné procházky už ale začíná stoupání – místy po opravdu uzoučkých cestičkách, které byly ale většinou zajištěny ocelovým lanem, což jsme za mokra dost ocenili.

Stoupání nám příjemné ubíhá – já se teda dost loudám, protože neustále vytahuji foťák. Jak jsem zjistila, to pochmurné počasí, ze kterého jsem byla původně tak nešťastná, má vlastně něco do sebe a dává okolním kopcům tajemnou atmosféru. S loudáním mám ale brzy utrum, jelikož déšť nás nakonec stejně dostihl. A taky dost otravné ovce, které se u nás zčistajasna objevily a nechtěly nás nechat bez nějaké dobroty odejít. Nakonec se nám, sice s ožužlanými batohy, podařilo jejich pozornosti zbavit a pokračovat směrem k chatě.

Na tu jsme dorazili kolem šesté hodiny odpoledne (cesta nám zabrala cca 3 hodiny), pořádně promočení. Předpověď počasí asi většinu odradila, protože kromě nás byli na chatě jen další čtyři lidé. Po večeři jsme ještě zasedli ke kamnům s horkým čajem a probírali detaily následující etapy. Ale o té až v příštím článku :).