Roháče jsou podle mě snad nejhezčí slovenské hory – divoká příroda, ledovcová jezera, a místy i velmi exponované trasy s řetězy nabízí navíc skvělý adrenalinový zážitek. Přechod celého hřebene zabere cca 3 dny, v závislosti na dost proměnlivém počasí lze ale absolvovat pouze část. Velkou nevýhodou je navíc i absence chat na trase – mnohdy je potřeba sestoupit několik set výškových metrů zpět do údolí, jelikož bivakování a spaní v přírodě je v této oblasti nelegální.

My jsme z časových důvodů museli bohužel zvolit pouze jednodenní túru, a to přes vrcholy Volovec (2 064m), Ostrý Roháč (2 088m) a Plačlivé (2 125m). Stejně jako předchozí den na Roháčská plesa jsme vyráželi z parkoviště „Pod Spálenou“, a odtud opět po asfaltové silnici k Ťatliakově chatě (1 393m). Od chaty jsme potom pokračovali mírným stoupáním do sedla Zábrať (1 656m), ze kterého začíná jednoduchá cesta po nádherně zeleném hřebeni až na vrchol Volovce. Tato část trasy je čistě pěší a není nijak náročná, pouze v závěru je stoupání na vrchol trochu strmější.

 

Z vrcholu Volovce nás čekal krátký sestup do Jamníckého sedla (1 910), které jej odděluje právě od sousedního Ostrého Roháče. Tady už výstup začíná být o poznání náročnější – jednoduché lezení, první exponovaná místa ve vrcholových partiích a trochu nepříjemný vzdušný traverz zajištěný řetězy. Pokud ale člověk vyloženě nepanikaří z výšek a umí se alespoň trochu pohybovat v horském terénu, nebude mít s výstupem žádný problém. Za deště nebo vlhkého počasí ale může být tato pasáž poměrně nebezpečná. 

Z vrcholu Ostrého Roháče jsme sestupovali na opačnou stranu k našemu následujícímu cíli. Tentokrát už nás čekala jen jedna trochu nepříjemná stěna zajištěná řetězem, jinak je cesta víceméně pěší s občasným přelézáním kamenů. Právě z tohoto důvodu je dle mého názoru rozhodně lepší volbou vystoupat na Ostrý Roháč směrem od Volovce, a ne v opačném směru. 

Cesta na vrchol Plačlivé je zase čistě pěší, tentokrát již bez vzdušných pasáží s řetězy. 

Z vrcholu jsme sestupovali přes vrchol Nohavica (2 051m) do Smutného sedla (1 965m). Odtud je případně možné pokračovat i například na nejbližší Tri kopy (2 136m), „rychlíci“ se mohou vydat i na vzdálenější Baníkov (2 178m). My jsme z časových důvodů pokračovali v sestupu Smutnou dolinou až k rozcestí u Roháčských ples, a odtud potom zpět k Ťatliakově chatě, kde jsme zasedli na malé občerstvení.

Celá túra nám za pohodového tempa s častými zastávkami na focení zabrala něco přes 7 hodin, a nastoupali jsme během ní cca 1 700 výškových metrů. Nejnáročnější pasáží celé túry je výstup na Ostrý Roháč, a to především kvůli nepříjemným vzdušným úsekům a řetězům. Výstup na Volovec a Plačlivé je potom již čistě pěší a není technicky nijak náročný. Pokud počasí přeje, jedná se o nezapomenutelnou hřebenovou túru s krásnými výhledy na ledovcová jezera a zelenající se vrcholy.